Integrace služeb a obsahu

Další úroveň, na níž lze pracovat s obsahem a službami v digitálním prostředí, představuje integrace neboli jejich vzájemné propojování. Narozdíl od obecné myšlenky informačního kurátorství, které počítá s pouhým seskupením jednotlivých objektů s daným kontextem, integrace klade důraz na jejich včleňování do konkrétní struktury s nějakým výstupem. V takovém případě můžeme dokonce mluvit o fenoménu mashupování či míchání, které navíc pracuje s různými formami obsahu.

Cílem integrace je tak propojovat a vytvářet nový kontext, v jakém lze propojený obsah či služby využít. To má velmi blízko k jisté automatizaci různých procesů, můžeme tak například zajistit, aby se stránka, kterou přidáme v našem prohlížeči do záložek, uložila také do aplikace Pocket, v níž můžeme s takto uloženými stránkami dále pracovat. V takovém případě nejspíše využijeme služeb jako IFTTT či Zapier, které právě takovéto propojování služeb umožňují.

Integrace jak služeb i obsahu umožňuje nejen jednotlivé komponenty či artefakty propojovat, ale dává jim jasné pole působnosti s určitým cílem. Jde také naproti již zmiňované roztříštěnosti obsahu (či také jinak informačnímu zahlcení), vyzdvihuje a využívá pouze to nejdůležitější a nejzajímavější a vše ostatní (tedy z určitého hlediska nedůležité) opomíjí.

Takový příklad integrace můžeme vidět i v našem každodenním životě. Pokud využíváme například sociální sítě Facebook nebo Instagram a přidáváme na nich příspěvek typu příběhu (v originále „story“), máme možnost s pomocí propojení těchto dvou služeb náš příběh publikovat na obou platformách současně. Objeví se tak našim přátelům a sledujícím jak na Facebooku, tak i Instagramu.